Czech

Být kouzelník
(Bűvésznek lenni)

Být kouzelník je vážně zábavné
když přijde domů, odloží si
aktovka promění se náhle
v barevný šátek, rozplyne se
jak lehký dým, než žuchne na zem
z manžety dobrý tucet vajec
povytahuje, poobědvá
šedivé noviny se vznesou
z rukou jak holub poštovní
chce-li, může si třeba ustlat
na stropě, pořádně se prospat
ráno se odpočatý vzbudit
v ústech svítící žárovky
vypadnou mu, když příliš zívá
Být kouzelník je však i náročné,
třeba když nasadí si klobouk,
je jisté, že mu z něj na hlavu
vypadne králík nebo kočka,
vinný hrozen, když po něm sáhne,
se rozpráší jak cukr moučka,
chce smrkat, hodinky mu v ruce
tikají místo kapesníku
Mohl by vyvádět hlouposti
žádnou však neprovede, oběť
z povolání, jako král Midas
pěstuje apaticky zázraky

Tepelné ztráty
(Hővesztés)

Co tepla ztrácím, když chodím po světě.
To já zahřívám sedák židle,
prkýnko záchodu, volant auta,
rukojeť nástroje. Ze zbytků
jídel, pití, z výměšků jde pára,
ze špatně utěsněných vrstev,
z vyhřátých šatů, obuvi
jen tak si mizí teplo naprázdno.
V zimě je vidět, že i s mluvením
a dýcháním to není jiné,
tepelné ztráty, a když člověk
podá někomu jenom ruku
nebo dá jenom malou pusu,
sám potom půjde dále chudší
určitě o pár kalorií.
Musí je doplňovat jídlem, pitím,
teplem vyhřátých pokojů,
vřelostí objetí, rozjímat,
kam až se všude poděly
v teplotním řetězci vesmíru
z nás všemi směry uniknuvší
tepelné půjčky.

Úpěnlivá modlitba
(Nyűgös imádság)

Z mých kostí morek vytáhni
mé žíly napni jak provazy
strhej mi nehty, moje vlasy
všechny po jednom vytrhej
zbav mě mé síly, abych se jen
válel jak uslintané mimino
plandal jak prázdný měšec
ať choroba se zakousne mi do masa
v mé hlavě mozek
vysuš v rachotící štěrk
rozeber si mě, slož mě dohromady
jen si mě trochu všímej
jenom si mě
aspoň povšimni, Bože.

Město dvojníků
(A hasonmások városa)

Ve městě dvojníků
nikdo není sám sebou
Známí, pokud je oslovíš
divně se smějí, krčí rameny
Za příručího snadno můžeš považovat
i chlápka stojícího v průchodu
a za malíře shromážděné publikum
Nemůžeš tušit, zda je ředitelem,
ten který v kancelářích myje podlahu
Zraněné saniťáky občas kladou na nosítka
a hasič je ten, který podpaluje,
policajti se s velkým gustem škorpí,
sklenář do oken hází kamení,
elektrikáři kradou kabely
A jdeš-li na pohřeb, pak není jisté ani,
zda soustrast přijme pozůstalý nebo zemřelý

Ve městě dvojníků musíš být opatrný,
jinak se snadno do něčeho zapleteš,
budou tě považovat za lupiče,
za kapsáře, kdo půjde v ústrety
snad v tobě objeví i otcovraha
Může se také stát, byť dosti zřídka
že v slzách budou tisknout tvoji ruku
s vděčností ti, jimž jsi nikdy nepomohl
Divné místo, vstup jen na vlastní nebezpečí
až téměř zapomeneš, kým jsi vlastně byl

Klávesy
(Billentyűk)

Ty dole hraješ na klavír
já verše píšu nahoře
kdybych šel dolu a ty vzhůru
asi nám děti cestu zatarasí
schované v tvojí sukni kvílí
mně zase visí na košili
vzešlé z našeho objetí
nám už objetí nedopřejí
večer už budeš dávno spát
já ráno budu ještě dospávat
potom vlijeme do kláves
ty opět dole u klavíru
já znovu v počítači nahoře
všechno to, co bysme si řekli
v jediném velkém objetí.

Czech translation by Tomas Vasut